Do you hear the students sing/Slyš tu píseň studentů (Les Miserábles remake)

Do you hear the students sing

Do you hear the students sing?
Singing a song of final terms?
It is the music of a students
Who will not fail test again!
When the beating of your heart
Echoes the beating of the pen
There is a life about to start
When tomorrow comes!

Will you join in our crusade?
Who will be strong and stand with me?
Beyond the bachelor
Is there a world you long to see?

Then join in the fight
That will give you the right to be Engineer!

Do you hear the students sing?
Singing a song of final terms?
It is the music of a students
Who will not fail test again!
When the beating of your heart
Echoes the beating of the pen
There is a life about to start
When tomorrow comes!

Will you give all you can give
So that our study may advance
Some will fall and some will pass
Will you stand up and take your chance?
The blood of the pencils
Will water the lecture halls!

Do you hear the students sing?
Singing a song of final terms?
It is the music of a students
Who will not fail test again!
When the beating of your heart
Echoes the beating of the pen
There is a life about to start
When tomorrow comes!

Slyš tu píseň studentů

Slyš tu píseň studentů
z dejvického kampusu,
chcem tady žít,
už máme zkoušek dost
i vět a důkazů.
Víme jen, že přijde den,
kdy sbohem dáme Progtestu,
s profesory zúčtujem
a diplom přijde k nám.

Zítra cvičící už nesmějí si s námi jen tak hrát.
My navštívenku ohnivou jim pošlem přes SSH.
Vždyť ten, koho garanti milují, může dostat A.

Slyš tu píseň studentů
z dejvického kampusu,
chcem tady žít,
už máme zkoušek dost
i vět a důkazů.
Víme jen, že přijde den,
kdy sbohem dáme Progtestu,
s profesory zúčtujem
a diplom přijde k nám.

Půjdem hájit svou práci vzpřímeni i kredity dáme všanc,
naše trikolóra zavlaje a neztratíme glanc,
jen ať žije svoboda, život a chlast.
Viva FIT!

Slyš tu píseň studentů
z dejvického kampusu,
chcem tady žít,
už máme zkoušek dost
i vět a důkazů.
Víme jen, že přijde den,
kdy sbohem dáme Progtestu,
s profesory zúčtujem
a diplom přijde k nám.

Reklamy

Dumb ways to fail

Dumb ways to fail

Stop for one more drink
Use a pen with invisible ink
Tell examiner, that he´s a prick
Sign the test with your youtube nick

Dumb ways to fail, so many dumb ways to fail
Dumb ways to fail, so many dumb ways to fail

Call your dean stupid dork
Submit blank semestral work
During finals begin to cry
Write in testsheet: Die you bastard die!

Dumb ways to fail, so many dumb ways to fail
Dumb ways to fail, so many dumb ways to fail

Try to do the homework last night
Think your cheating won´t be recognized
Post your program source on facebook page
Use as favourite working method copy paste.

Dumb ways to fail, so many dumb ways to fail
Dumb ways to fail, so many dumb ways to fail

Ask profesor what is bash
Find all the answers on the internet
Use as proof: „This is truth“
“I wonder what’s this sign off button do?”

Dumb ways to fail, so many dumb ways to fail
Dumb ways to fail, so many dumb ways to fail

Try to pass UOS during summer semester
Hope there won´t be questions from this chapter
Ask your neighbor if he could borrow you pencil
Turn on your mobile phone during final exams
Submit your friend work on the Progtest
They may not rhyme but they’re quite possibly

Dumbest ways to fail
Dumbest ways to fail
Dumbest ways to fail
So many dumb
So many dumb ways to fail

Be safe around finals. A message from classmates.

Bylo nebo nebylo?

Jsou příběhy, které se vyprávějí po generace, předávají se z otce na syna, matky na dceru, z ruky do ruky, z béčkového filmu do céčkového. To jsou všechny ty velké i malé příběhy, a pak jsou příběhy, které by se neměly vyprávět někdy. Budu vám jeden takový vyprávět, ale vynechám veškeré závadné, podnapilé a nevhodné části.

Oslava měla akorát začít, natěšeně jsem vešel do dveří a …

Den poté…

…vyčerpaně jsem se odplazil mezi dveřmi.

Fantazie se postará o zbytek.

Lord of the FIT

Některé dojmy z FITu vyjádřeny slovy Tolkienova veledíla. Chtěli byste nějaké další podobné šílenosti? Snad vám těch pár „citátů“ zvedne náladu před blížícím se koncem semestru a posledními testy 🙂

Studenti bakaláře, studenti magistra, mí spolučvuťáci! Vidím vám na očích stejný strach, který by vzal odvahu mně.
Možná přijde den, kdy odvaha FIŤáků selže. Kdy opustíme své notebooky a zpřetrháme všechny kabely, ale dnes to nebude! Hodina SEGFAULTů a roztříštěných monitorů, kdy se Věk FITu zhroutí. Ale dnes to nebude. Dnes budeme bojovat! Při všem, co je vám na této dobré škole drahé, vás vyzývám: Kompilujte, Studenti FITu!

A:Vzpomínáte na Ječnou, pane Frodo? Brzo budou praxe. Omluvňáky pokvetou. Prváci budou hnízdit v bufáči u Helči. A o polední pauze sedávat U Ječmene. A pít pivo z tanku. Vzpomínáte si, jak chutná pivo?
B:Ne, Same, nedokážu si vybavit chuť piva… ani zurčení vařícího guláše… ani spánek. Jsem… nahý ve tmě. Není nic. Žádný závoj mezi mnou a úkolem z PA1. Vidím ho i offline.
A:Tak se ho zbavme… jednou provždycky. Pojďte, pane Frodo. Nemůžu vám ho naprogramovat, ale můžu vám podat přihlášku na VŠE.

FIŤák: Nikdy mě nenapadlo, že padnu v boji po boku FELáka.
FELák: A co po boku IAESŤáka?
FIŤák: To jo. To bych dokázal.

Bakalář: A tak začal na FITu druhý semestr. A Společenstvo analýzy… přestože navždy spjato bolestí a utrpením… skončilo.

Láďa: Studente? Myslíš, že ještě někdy uvidím svůj starý program? Ten, co jsem ti poslal?
Student: Promiň, Láďo. Já jsem ho smazal.
Láďa: Škoda. Rád bych ho naposledy zkompiloval.

Jak se dá navázat na starý život? Jak se dá pokračovat, když v srdci začínáte chápat, že se vrátit nejde? Jsou věci, které čas nenapraví. Některá rekurze se zanořila příliš hluboko… a zůstala na zásobníku.

Můj skriptíšku! Prokleli nás. Říkali nám podvodník. Prokleli nás a dali nám -15. If.
A my jsme plakali, skriptíšku. Plakali jsme, že jsme tak sami. A zapomněli jsme, jak chutná chleba… jak šumí stromy… jak hladí vítr. Zapomněli jsme, i jak se jmenujeme. Můj… skriptíšku. If. If. If.

Prvák: Mladý pán bakalář. Jsem rád, žes přišel. Podmínky, cykly, funkce to zvládnu. Ale tady je potřeba zvládnou neuvolněnou paměť.
Bakalář: Dejte si pozor. I s valgrindem je neuvolněná paměť nebezpečná.
Naivní prvák: Tak prostě naalokujeme novou!
Bakalář: Ne, musí být uvolněna. Potřebujeme ji znovu alokovat.

Progtest: Napsal jsi mnoho skriptů a zkompiloval mnoho programů inženýre a pak jsi udělal státnice. Nemůžeme se spolu domluvit jako kdysi, starý příteli? Nemůže být zas mezi námi dvěma mír?
Inženýr: Bude mezi námi mír. Bude mír, až se zodpovíš za FFTéčko a za studenty, kteří teď studují na hnojárně! Bude mezi námi mír, až budou pomstěny penalizace studentů, kteří se teď učí o žitu, když mohli tisknout 3D tiskárnou! Až budeš viset na kabelu pro radost svým vlastním jádrům, pak bude mezi námi mír.

Zastavit…. stát!

No tak v posledních den jsem to tu pěkně zaplnil po okraj, důvod k tomu byl jeden, většinou se jednalo o má již publikovaná díla, která jsem chtěl mít pohromadě a nyní budu publikovat už pouze nové příspěvky a díla. Takže pokud jste si stránky přidali do rss čtečky, tak si už trochu odpočine, jelikož tempo se rapidně zpomalí. Taky během následujících dní hodlám doplnit stránky Kontakt, O mně a ty zbylé blbosti, co jsem do té lišty nacpal.

Takže neděste se a čtěte dál.

Váš Pisálek

Být či nebýt

Další z nespočtu literárních žánrů je psychologický román. Ani ten dnes nepatří k těm, na kterých vyděláte majlant, ale pro případ, že byste z nějakého důvodu toužili právě po tomto žánru, se i o něm v krátkosti zmíním. Pro naši firmu totiž platí heslo, kdo chce kam, pomozme mu tam!

V psychologických románech záleží prakticky na jediném, na postavách samotných, děj je zde jen jakýmsi spojovacím prvkem mezi jednotlivými, většinou depresivními stavy postav, a také spouštěcím mechanismem pro další nekonečné zamyšlení postav.

Postavy samotné by měly být, co nejkomplikovanější, rozdvojená osobnost nebo psychická porucha neuškodí. Celý román spočívá v tom, že postavy uvažují nad smyslem bytí, užitečnosti lidského života, společnosti, víře a kdo ví o čem ještě. Zkrátka většinu románu tvoří dlouhé a únavné monology o velkých otázkách lidstva, které ale překvapivě zůstanou nakonec nezodpovězeny.

Nicméně i přesto, že děj není u psychologických románů tím hlavním, stejně se o něm zmíním.  Většinou se jedná o jednoduchou zápletku neopětované lásky, popřípadě nevěry nebo jiného příkoří provedeného na citech hlavního hrdiny. Během knihy se hrdina vyzpovídává z těchto pocitů a na druhé straně sledujeme to stejné u osoby, jež ho zranila. Během těchto vnitřních monologů obvykle dochází ke katarzi jedné z postav a děj je zpravidla (ne však nezbytně) završen sebevraždou.

Doufám, že to vám psychoušům toužícím napsat psychologický román plný psychologických keců stačilo, abyste věděli, mám vás už dost! Kdo má psát o takových bracích? Za tohle mě neplatí! A v příští kapitole si to udělám hezky po svém! A basta!

Jsem agent… dvojitý dvojitý agent…

Ač se špionážní romány stále těší celkem slušné popularitě, nejsou už tak oblíbené jako dříve, právě proto se na ně dostalo až nyní. Každopádně pokud chcete napsat román právě tohoto žánru, mám pro vás dobrou zprávu – stále se tímto typem knih dá poměrně slušně vydělat a o to nám jde především. Stejně jako pro dříve popisované žánry, tak i pro špionážní romány platí určitá pravidla.

Prvním základním pravidlem je, že hrdina je nejšpiónovatější špión na světě, který má takové vychytávky, že by mu záviděli i marťani, ženy se mu věší kolem krku a jeho brýle vidí i do míst na která je supermanův zrak krátký. Pro ty, které to nenapadlo, dodávám, že tento hrdina by rovněž měl mít naleštěné superauto, nejlépe mluvící a vyzbrojené kufříkem s kódy na odpálení jaderných střel.

Druhým neméně důležitým prvkem je děj samotný. Princip je jednoduchý, jakýsi padouch nebo světová velmoc se snaží ovládnout svět a hrdina jakožto nejlepší špion tomu musí zabránit. To spočívá v procestování poloviny světa, nespočtu budov vychozených do povětří a samozřejmě setkáními s jinými agenty, dvojitými agenty, trojitými agenty a těmi, kteří už ani sami neví komu slouží. Během cesty je nezbytné setkání s okouzlující dámou, která se nakonec ukáže jako nepřátelská špionka a našeho hrdinu podrazí. Hrdina se dostane do zajetí, načež se mu z něj podaří uniknout naprosto nejnepravděpodobnějším způsobem, k jehož provedení mu stačí prostředky, kterými by si normální člověk ani nenakrájel salám. Na konec zjistí, že svůdná dívka, která ho podrazila, byla ve skutečnosti dvojitá agentka, společně zachrání svět a v luxusním autě odjedou do západu Slunce na další misi.

Jak vidíte na délce této kapitoly, špionážní romány patří mezi ty vůbec nejsnazší žánry, takže ani těm největším packalům nic nebrání v tom, aby takovýto román napsali. V příští lekci se zaměříme na romány psychologické.

Byl pozdní večer…

V této kapitole si povíme něco o nejnevděčnějším literárním žánru, který si můžete pro svou cestu k bohatství vybrat. Ti bystřejší z vás jistě poznali, že mluvím o básnické sbírce. Tuto kapitolu berte tedy jako varování! Jedná se o dílo, u kterého nám ani naše společnost úspěch nezaručí.

Básnická sbírka se překvapivě skládá z básní, které mohou, ale nemusí mít určitý jednotící prvek. Problémem tohoto žánru jsou však básně samotné. U básní jsou dva zásadní problémy. Prodejem básnické sbírky si peníze nevyděláte. Jediné čeho můžete dosáhnout je nenávist mnoha generací budoucích studentů, v případě, že se dostanete do školních literárních osnov. Básně totiž dnes čte jen malá skupina lidí a ta vám nevydělá ani na chleba namazaný indulonou.

Druhým velkým problémem je, že většina lidí, kteří by mohli být vašimi potencionálními čtenáři, většinou poezii rozumí (nebo si to myslí) a zavděčit se jim je asi tak snadné, jako vytrhnout krokodýlovi zub holou rukou. Ač se mi to z celého mého prohnilého srdce hnusí, tak musím říci, že pokud chcete psát básně, musíte to umět. Nicméně, předveďme si malou ukázku.

 

ČÁST BÁSNĚ Č. 1 rým vázaný (až moc)

Každý den,

je pro mě sen

proto jen,

že s tebou jsem.

 

Kritik:

Stojí to naprosto za *****

Poznámka Satanova:

V této básni vidíte vše, co v básni být nemá, rýmy ze kterých se většina kritiků osype, a aby toho nebylo málo, téma je tak klišovité, že by takovou laťku nepřekonal ani film se Stevenem Seagalem

 

ČÁST BÁSNĚ Č.2 rým volný

Bylo tu ticho.

Hrom.

A je po tichu.

 

Kritik:

V této básni vidím potencionál, ale není to ono. Něco mi tam chybí.

Poznámka Satanova:

Na této básni je nejpoetičtější to, že je psáno kurzívou…

 

Co z těchto dvou ukázek vyplývá? Jednak že neumím psát poezii a také, že na cestě k moci a slávě byste se ji měli vyhnout!

Nakonec bych se chtěl zmínit o jednom tématu, které s poezií souvisí. Jedná se o velice známé dílo psané ve verších. Dílo je příkladem zneužití pohostinnosti a ochotných služeb Pekla (a.s.) a mě jakožto jeho zástupce. Bývalý klient D. se po absolvování mého kurzu, rozhodl, že zneužije znalostí, které v něm získal a napíše veršovanou a NEPRAVDIVOU reportáž o naší společnosti! Celé dílo navíc nazval Komedií, což považujeme za urážku našich postupů! Proto bychom vás tímto chtěli upozornit, že v případě, že se pokusíte o podobný útok na naši organizaci, učiníme v této věci právní kroky*!

V příští kapitole se podíváme na špionážní thrillery.

 

 

*Právními kroky se rozumí aplikování třech stupňů tortury (palečnice, španělské boty a natažení na skřipec) a dalších forem mučení dle volby zástupce firmy Peklo (a.s.), tato procedura bude probíhat po dobu neurčitou

Je s námi ámen!

Na začátku této kapitoly bych chtěl některým méně znalým čtenářům ozřejmit, že postapokalyptické romány nejsou romány katastrofické. Opravdu se nejedná o příběhy, ve kterých Bruce Willis ve skafandru a jen s vrtačkou odpálí asteroid a zachrání Zemi. V těchto románech je už pozdě proto se nazývají POSTapokalyptické. A jak tedy takovýto román napsat?

V první řadě je nezbytné vymyslet samotnou apokalypsu. V dnešní době jsou nejideálnější dva způsoby. Zaprvé je to virus, který přeměnil většinu lidské populace na rozkládající se, po mozcích lačnící zombie. Druhý způsob je možná ještě populárnější, jedná se o oblíbenou nukleární válku, kterou přežije jen malé množství lidí schovaných v metru, protiatomových krytech nebo na jiných bezpečných místech. Zbytek populace a zvířat „pro změnu“ zmutuje do krvelačných bestií. Jak vidíte, přestože je příčina odlišná, výsledek je pro vaše dílo stejný. Můžete samozřejmě použít i jiné náměty – potopu, náraz asteroidu atd.

Jistě si říkáte, no tak když už je po apokalypse, tak co teď? Celý princip postapokalyptických románů spočívá v tom, že se zbývající lidé snaží přežít v krutém světě, kde vás snad i židle může zabít. Hlavní hrdina se tedy toulá troskami civilizaci s nezbytným kvérem po ruce, střílí vše, co se hýbe, přežívá jen díky recyklované moči a konzervám. Další z věcí, kterou nemůžete vynechat, jsou banditi. Jedná se o skupinu přeživších, kteří disponují arzenálem, za který by se nemusel stydět ani terminátor a terorizují ostatní lidi. Hlavní hrdina se s nimi musí na začátku setkat a při tomto setkání také získá důvod pro mstu.

Těchto důvodů také může být několik, zabijí někoho, kdo cestoval s hrdinou (nebo ho unesou), zmlátí ho nebo mu dokonce vezmou jeho oblíbenou konzervu! Hrdina se na pokraji smrti dostane mezi skupinu dalších lidí, zde se vyléčí a rozhodne se pomstít. Této cesty za pomstou se pak týká téměř celý zbytek knihy.

Během cesty se hrdina dozví o možnosti, jak by lidstvo mohlo začít od začátku, s největší pravděpodobností se jedná o jakési legendární město/ostrov/pevninu, kde nedošlo k „znečištění“. Jak se blíží vysněné pomstě, objevuje zároveň způsob, jak nalézt ono vykoupení pro lidskou rasu.

Samotný závěr se skládá ze dvou částí a jsou taktéž dva závěry, které můžeme zvolit. První část je pro oba závěry společná, hrdina zabije hlavního padoucha a banditi, které potkal v první části a pokud tento padouch unesl některého z hrdinových přátel, tak je samozřejmostí, že je hrdina zachrání. Co se týče druhé části, v ní hrdina buď najde zemi zaslíbenou, nebo ji nenajde a čtenáři je důrazně popsána bezvýchodnost situace, kdy se blíží úplný konec lidské rasy.

Jak vidíte ani napsat postapokalyptický román není žádná dřina. V předcházejících kapitolách jsme se zmínili o nejpopulárnějších literárních žánrech. Nicméně jelikož se dá vydělat na všem, tak se v několika dalších kapitolách zmíním i o jiných. Těšit se můžete kupříkladu na návod jak napsat básnickou sbírku, knížku ve stylu můj milý deníčku a několik dalších možností pro vaši knihu.

Láska a další katastrofy

Zatím to vypadá, že knížky z červené knihovny se jen tak prodávat nepřestanou, takže se zmíním i o nich, ačkoliv zde není nic z toho, co by Peklo (a.s.) upřednostňovalo. Nicméně jde nám především o výdělek, takže k věci.

Romantické knihy jsou zřejmě tím nejjednodušším, co můžete napsat. Je to jakási moderní obdoba pohádek určená výhradně pro ženy. Nejdříve se zmíním o hlavních postavách.  Hlavní postavou musí být žena! To je nejdůležitější pravidlo. Žena, která si ve svém životě zažila to nejhorší. Uvedu příklad:

Mladá naivní žena se vdala za krásného muže. Vyrazili spolu na svatební cestu, ale při cestě po Amazonce spadl její muž do vody, kde ho napůl sežral krokodýl. Díky přítomnému všehoschopnému lékaři se povedlo manžela zachránit, ale přišel o obě nohy. Žili spolu ještě dva roky, ale pak ji manžel podvedl se zahradníkem a podal žádost o rozvod.

                Vidíte, že příběh je postaven na čisté absurditě, je nutné, aby se čtenářka vžila do role slabé a osudem zničené ženy. Měřítko úspěšnosti je dáno počtem spotřebovaných papírových kapesníčků. Další nezbytnou postavou je muž, který dá ženě nový smysl života. Tento muž musí být vysoký, opálený a především bohatý. Opět vám to předvedu na předchozím příkladu.

Žena, jež je po rozvodu na dně, se vrátí zpět do Amazonie, aby utekla před strastmi života. Zde narazí na doktora, který zachránil jejího bývalého manžela. Zamilují se do sebe a doktor ji nabídne, aby s ním žila v jeho pohádkovém sídle, kde po zahradě běhají roztomilé srnky.

                Poté, co se zdá, že spolu budou hlavní hrdinové žít šťastně až do smrti je čas na zvrat. V nejlepším v případě by mělo být zvratů několik, ale já uvedu jako příklad jen jeden.

Jednoho dne sídlo navštíví právník. Oznámí ženě, že je předvolána k soudu za pokus o vraždu jejího manžela, který tvrdí, že ho tehdy na svatební cestě do vody shodila.

Jak vidíte, jedná se o obvinění neopodstatněné a neprokazatelné, které navíc nesmyslně přichází až po několika letech od nehody. Má za účel vykreslit bývalého muže jako bezcitného zmetka, který touží po neštěstí své bývalé ženy. Nicméně jelikož se jedná o romantický příběh pro ženy, musí mít dobrý konec.

U soudu se díky svědectví doktora prokáže, že žena je nevinná. Bývalý manžel je obviněn z křivého nařčení a poslán do vězení. Žena a doktor se vezmou a odstěhují se do Afriky, kde pomáhají malým černouškům.

Je zřejmé, že napsat takovýto román není žádná dřina, ačkoliv člověk musí literaturu vskutku nenávidět, aby něco takového napsal, tak či tak jde především o peníze a o výdělcích dnes kvalita nerozhoduje, takže se chopte oblíbeného textového editoru a vzhůru do toho. Příště se podíváme na příběhy postapokalyptické.